Historie koupelen – jak se myli naši předkové a jaké měli koupelny

Antika: vykoupat se jako Bůh

Tradici pravidelné péče o tělo vybudovali starověcí Egypťané, známí svou čistotností a používáním kosmetických přípravků. Mýdlo vzniklo v Babyloně již 2 000 let před naším letopočtem a brzy se dostalo i do Egypta. Právě Egypt dal život koupelovým rituálům – například se věřilo, že čím čistší a naolejovanější člověk je, tím víc se přibližuje Bohům. Proto se Egypťané myli i několikrát denně a koupel pro ně byla doslova lázní.
 

Lázně – součást kultury

 

Společenská setkání na toaletách

Podobně to probíhalo i na veřejných toaletách. Nebyly zde dělicí stěny a záchodová sedadla byla často postavená naproti sobě, aby si jejich uživatelé mohli užívat vlastní společnosti a vést živé diskuze. Jako toaletní papír byla používána přírodní houba, která – jak jistě uhodnete – měla jednorázové použití. A možná vás to překvapí, ale již tehdy se objevil nápad začít vydělávat peníze na veřejných toaletách. Přišel s ním podnikavý císař Vespasian a toalety zdanil. Zpeněžit se dala také moč – je totiž bohatá na amoniak, který se využíval v koželužnách k čištění tkanin.
 

Raný středověk: venkovská hygiena

Časem se dokonce objevily veřejné lázně, které se těšily značné popularitě. Bylo možné nechat se zde ostříhat, oholit nebo podstoupit kosmetické, a dokonce i lékařské ošetření. Postupem času však byly v celé Evropě zničeny vlivem povodní.

Mýt se? Nemorální!

Následně to šlo s hygienou bohužel prudce z kopce. Koupání bylo považováno za hřích a za škodlivé pro zdraví. Například svatý Jeroným pohlížel na každodenní koupel jako na zhýralost. Z tohoto důvodu si mniši v klášterech myli celé tělo jen několikrát do roka.
 

Ochrana před morem

Myslíte si, že už to nemohlo být horší? Mýlíte se. Když se ve 14. století Evropou šířila morová epidemie, lidé přestali dbát na hygienu úplně. Věřili totiž, že otevřenými póry se nemoc dostane snáze do těla. Naopak nános špíny je měl ochránit. Voda byla stále považována za škodlivou – i mezi urozenými šlechtici. Ti se radši škrábali drbátky ze slonoviny a tělesný odér překrývali nejvzácnějšími pudry a voňavkami...
 

Hygiena na královském dvoře

V 17. století to stále nebylo o moc lepší. Francouzský král Ludvík XIV. se v životě koupal jen dvakrát a koupel ho téměř stála život. Na jeho zámku ve Versailles prý nebyl jediný záchod, tanečníci si na plese ulevovali v rohu tanečního sálu.
 

18. století: voda a mýdlo opět na scéně

Teprve v 18. století přišla znovu ke slovu voda a mýdlo. Nahota však byla považována za něco nepatřičného, proto se lidé často myli v koupacích košilích, přes které se i mydlili. A jak takové koupání probíhalo? Jednou týdně vynesla služka z komory necky nebo plechovou vanu. Do ní nanosila teplou vodu, ve které se postupně vykoupala celá rodina... K dnešním koupelnám zbýval ještě hodně dlouhý kus cesty.
 

Změny díky průmyslové revoluci

Plnohodnotný návrat k hygieně se však uskutečnil až v 19. století, kdy Ignác Semmelweis přišel s teorií bakterií, a stal se tak průkopníkem hygieny v medicíně i běžném životě. Díky průmyslové revoluci se zvýšil přístup obyvatelstva k hygienickým výrobkům jako je mýdlo, koupelnové doplňky atd. Ve městech se začaly stavět kanalizační systémy. Koupelny i koupelnové vybavení zažily obrovský vývoj a rozšířilo se také používání bidetů.
 

Američané a jejich koupelny

Rychlý ekonomický rozvoj USA v 19. století si vyžádal výstavbu hotelů. Jejich luxusní verze měly samostatný hygienický prostor. Koupelny, jak je známe dnes, s vanou, umyvadlem, zrcadlem a toaletou brzy získaly na popularitě i v soukromých domech. V polovině dvacátého století byly malé byty, vybavené moderními koupelnami, považovány za civilizační standard. Stále větší pozornost se věnovala nejen praktičnosti koupelny, ale také jejímu designu.

• 
• 
• 
• 

TIP SANITINO: Koupelny s nádechem retra jsou stále populárnější. Pokud se i vy chcete inspirovat časy dávno minulými, podívejte se na náš článek "Inspirace retro koupelny – objevte kouzlo starých časů".

Než vznikly komfortní koupelny, na jaké jsme dnes, v 21. století, zvyklí, museli naši předkové ujít dlouhou a klikatou cestu. Přístup k hygieně lidského těla se skrz tisíciletí mnohokrát změnil. Nyní máme k dispozici technické inovace, o kterých se Ludvíkovi XIV. ani nesnilo!