Různé typy vytápění – jak fungují a jaké k nim pořídit příslušenství

Moderní otopná tělesa, většinou používaná v koupelně, kombinují funkci radiátoru a praktického sušáku na ručníky, případně na oblečení. Dnes se prodávají v mnoha různých variantách. Liší se podle velikosti, výkonu a v neposlední řadě také podle designových provedení. Základními typy vytápění však jsou elektrické, ústřední a kombinované vytápění.

 

Elektrické vytápění

Výhody a nevýhody elektrického vytápění

Výhody:

• snadná obsluha;
• je zde možnost vytápět a regulovat teplotu v prostoru místnosti v přechodném ročním období, kdy už není v provozu zdroj ústředního vytápění;
• tichý provoz;
• nižší pořizovací náklady.

Nevýhody:

• neúčinné pro velké místnosti.

Dostupné příslušenství:

• topná tyč (o stejném či podobném výkonu dle specifikace vybraného topného tělesa);
• záslepka k radiátoru 1/2“;
• držáky ručníků, háčky;
• termostatický nebo časový spínač.

 

 

Ústřední vytápění

Centrálním prvkem je kotel, který ohřívá vodu. Ta je rozváděna potrubním rozvodem do radiátoru. Poté dojde k postupnému ochlazování vody přestupem tepla do vzduchu v blízkosti topidla. Tím se postupně vyhřívá celá místnost. U ústředního vytápění je možné ovládat teplotu ručně, případně termostatickým ventilem.

Předpoklady použití ústředního vytápění:

• v domácnosti musí existovat stávající otopná soustava, protože k ní je vyžadováno připojení.

Výhody a nevýhody ústředního vytápění

Výhody:

• teplo se distribuuje od topidla do prostoru s malými ztrátami během přenosu;
• snadná obsluha;
• vysoký komfort.

Nevýhody:

• nehřeje mimo topnou sezónu;
• náročné řešení případných poruch.

Dostupné příslušenství:

• připojovací sada ventilů (ruční ventil nebo ventil s termostatickou hlavicí).
   

                

           

Kombinované vytápění

Lze využít pro teplovodní vytápění i pro samostatný ohřev elektrickou topnou tyčí. V topném období může uživatel využívat ústřední vytápění s centrálním zdrojem tepla. V létě si pak vystačí s elektrickým zdrojem tepla. Tím rychle a jednoduše dosáhne zvýšené teploty prostoru pro koupel.

Předpoklady použití kombinovaného vytápění:

• připojení k otopnému systému domácnosti a zapojení elektrického topného tělesa (musí být splněny podmínky zapojení jak ústředního, tak elektrického topení);
• těleso se středovým připojením: je nutné pořídit připojovací sadu pro středové připojení. Pokud lze topnou tyč propojit přes ventil, použije se kombinovaný ventil. Pokud se tyč zapojí samostatně do stojny tělesa, je nutné použít klasický ventil;
• těleso s bočním připojením: je nutné pořídit připojovací sadu pro boční připojení. Zapotřebí je kombinovaný ventil, ruční nebo s termostatickou hlavicí.

Výhody a nevýhody kombinovaného vytápění

Výhody:

• efektivní provoz po celý rok.

Nevýhody:

• náročnost instalace;
• vysoké vstupní náklady, tj. náklady na vybavení.

Dostupné příslušenství:

• topná tyč;

• svěrné šroubení.

Kombinovaný ventil: ruční nebo s termostatickou hlavicí.

Ruční ventil: uživatel s ním reguluje teplotu vody manuálně.

Ventil s termostatickou hlavicí: jeho smyslem je bránit přetápění a šetřit tak teplo i peníze. Skládá se z kovové části (ventilu, jenž je napevno osazen v potrubí) a ovládacího prvku. Stejně jako ruční ventil i ventil s termostatickou hlavicí je nutné připojit na přívod teplé vody do tělesa. Ovládání je různé – ovládací kolečko, termostatická hlavice se stupnicí či pro náročné uživatele digitální dálkově ovládané zařízení.