Obsah vašeho košíku
Váš košík je prázdný.
Váš košík je prázdný.
Varhánků na prstech jste si určitě všimli už jako malé děti. Možná vám maminka říkávala, že jsou signálem pro to, abyste vylezli z vany ven. Skutečnost je ale jiná.
Na tvorbu varhánků na prstech si posvítili samotní vědci a zjistili zajímavou věc. Dlouho byl zastáván názor, že jde o mechanickou reakci pokožky. To jim však vyvrátili lidé, kteří mají problémy s poškozenými nervy. Těm se totiž varhánky na prstech netvoří. Tento fakt tedy poukázal na to, že se jedná o mimovolní reakci autonomního nervového systému – stejného systému, který ovládá například dýchání, srdeční činnost či pocení.
Už vás nebudeme déle napínat. Celý povrch kůže tvoří odumřelé buňky bílkovin, které se nazývají keratin. Pokud je tato vrstva keratinu delší dobu ve vodě, natáhne do sebe vodu a začne bobtnat. Tvorba varhánků ale začne až ve chvíli, kdy se začnou stahovat podkožní krevní cévky. Během toho se totiž stahuje také spodní vrstva lidské kůže, což má za následek způsobení varhánků. A proč se objevují nejvíce na dlaních a chodidlech? Odpověď je jednoduchá: zde je totiž vrstva odumřelých buněk – keratinu – nejtlustší.
Díky tomuto procesu se zlepší přilnavost kůže. To znamená, že budeme schopnější uchopit mokré či vlhké předměty. Mezi vráskami se vytvoří kanálky, které odvádějí vodu a působí protiskluzově. Tento fenomén můžeme přirovnat například ke vzorku pneumatik. Vědci provedli experiment, při kterém dobrovolníci zvedali suché a mokré předměty různých velikostí rukama v normálním stavu a poté po třicetiminutovém ponoření v teplé koupeli.
Vědci vypozorovali souvislost také s evolučním vývojem. Zvrásněné prsty našim předkům pomáhaly při sbírání potravy z vlhké vegetace či z různých pramenů a vodních zdrojů. A díky varhánkům na chodidlech se lépe pohybovali v dešti. Kromě lidí mají krabatící se prsty také makakové a nepochybujeme o tom, že i další druhy zvířat. Tato oblast ovšem dosud nebyla zmapována.
Teď, když už víme, že zvrásněná kůže není důvodem pro to, opustit vytouženou koupel, můžeme hledat způsoby, jak si ji vylepšit. Všelékem, který můžete do vody ve vaně přidat, je heřmánek, ale také mateřídouška, měsíček nebo levandule. Všechny tyto bylinky blahodárně působí na pokožku, krevní oběh i nervy. Pokud preferujete koupel spíše osvěžující než relaxační, zkuste využít schopností máty peprné či citrónové trávy. Na bolesti a v případě vysílení organismu pomáhá vrbová kůra.
Koupele všeho druhu jsou mnohem přínosnější, než si myslíme. Věříme, že vás přestaly zneklidňovat varhánky na prstech a budete si čas ve vaně užívat plnými doušky!